GaGabriella´s na Blog.cz

Ha! Tak po dvou měsících. No, dala jsem si delší pauzu, protože jsem si snažila užít svého rodného města, z něhož za chvíli zase zmizím, a právě tento fakt mě přivádí zpět sem! Ráda bych se totiž dělila o svoje zážitky zpoza Atlantiku (nebo Pacifiku - jde o to, z jaké strany to budete brát), když už budu mít co sdílet. A vzhledem k tomu, že moje přípravy vrcholí a 18. června mě letadlo z Vídně (já si s ní taky nedám pokoj!) odveze pěkně pomalounkou polehounku až do arozinského Phoenixu a odsud cestou necestou se budu muset své pomocí a vlastním odhodláním do Grand Canyonu, kde mě čekají 3 měsíce otrocké práce, myslím, že by bylo záhodno tohle další období nějak uvést.

Nemám teda ponětí, jak bych ho uvedla, ale zdá se mi, že stačilo, že jsem sem zase po dlouhé době něco naškarabala, protože mám právě trochu volného času! Finální přípravy sem rozepisovat nebudu, to mi přijde zbytečné... možná si pak vyleju srdce, až se vrátím z Prahy celá rozebraná od úředníků na ambasádě, ale to je až za pár dní. Tak uvidíme, kdy sem zas něco dám, ale doufám, že zpráv z nového kontinentu bude hodně a budou minimálně zajímavé, ne-li šťasvnaté a pikantní!

Chtěla jsem vyvinout krátkou aktivitu, což se mi povedlo, takže zatím zase čau!

Tak Vídeň skončila. Ale to už jsem asi zmiňovala, co ? Jo, dlouho jsem tu nebyla. Přesně řečeno, nebyla jsem tu měsíc. Jenže to je tak, když se vrátíte po několikaměsíčním pobytu za hranicem všedních dnů (haha), a nejenže musíte dělat zkoušky tam, ale ještě se tady na vás navalí neskutečně moc povinností, na něž máte mnohem méně času, než zbytek vašich spolužáků, ale samozřejmě všichni předpokládají, že to zvládenete. Byla jsem přeci na Erasmu, ne ? To je přece jasné, že jsem nadčlověk. Jo, právě proto, že na naší fakultě je vskutku velmi těžké se na Erasmus dostat. Všichni se bojí a nakonec i člověk, který na tu školu výsostným způsobem kašle (já!), má dokonce i dvě možnosti na výběr. A to je můj studijní průměr opravdu žalostný !

Každopádně, tady doma, v mých krásných, studených zapadlých a stále stejných Budějcích se nic nezměnilo. Svět se nepohnul, nové tváře se tu taky neobjevily (tedy pokud nechodím městem dopoledne. To jsem zjistila dneska. Jak se pohybuju po městě spíše odpoledne či k večeru, potkala jsem dnes ráno tak podivné existence, že asi zůstanu u svého vampírského stylu života. Nepoznávala jsem město, z něhož pocházím!). Ano, pár lidí se rozešlo, pár lidí se dalo dohromady, pár lidí stihlo oboje (klobouk dolů! tomu se říká pevné vztahy), pár lidí jsem ještě neviděla, díky odhodlanosti mé fakulty mě zničit, a oněkterých jsem jen zaslechla. A ostatně, nic se nezměnilo. Tak nějak jsem tušila, že až se po 4 měsících vrátím, vlastně to tady bude úplně stejné, jao bývalo, ale že to bude tak žalostně stejné a zajedu do stejně stereotypních kolejí, z nichž jsem vyjela, jsem netušila a nedoufala. A pak se mi divte, že kolikrát radši sedím doma a učím se. Je to otrava, ale aspoň to není pořád stejné.

Takže po měsíční odmlce jsem zpět !

Ani se mi nechce věřit, že mám dva dny do odjezdu z tohoto města, před sebou poslední zkoušku, která asi dopadne fakt katastrofálně a fenomenální navrácení do náruče mého nekulturního, avšak přívětivého (doufám), rodného města. Čtyři měsíce utekly až k neuvěření rychle, ačkoli někdy utíkaly neskutečně pomalu (zvláště poslední týden - neustálý stres ze zkoušek, které jsem vůbec nezvládala, mi celkem zpomaloval dny a zvyšoval chuť se klidně učit, ale hlavně už proboha česky!). Ale nechci bilancovat, vůbec. Ostatně, není nad čím. Jediné, co bych tak mohla prohlásit: ano, Erasmu nelituju. Když už nic jiného, docela jsem si zlepšila němčinu a jsem celkem rozhodnutá si jí zlepšovat i nadále, potkala jsem tři ženy, které si získaly mé srdce a za něž jsem ráda... a to je asi tak všechno. Ha, moc mi toho ten Erasmus teda nedal. 

Ale jo, dal. Jen teď jsem tak natěšená na překročení státních hranic s vidinou, že za další tři dny se sem nebudu muset vracet a jediná moje další cesta bude maximálně do Plzně, v pátek, že vidím Erasmus v černých barvách opleten stresem z poslední zkoušky, která mě tu zítra čeká. Jsem ci celkem jistá, že až dojedu domů, vybalím si věci (usednu znovu k učení, v češtině!), budu se pravděpodobně na tenhle pobyt dívat taky trochu jinak.

Každopádně, tyto poslední dny stály za to. Žádná kultura sice neproběhla (teda až na shlédnutí Burlesque), ale myslím, že jsme zakončily skvělou party. Nejprve ono avízované shlédnutí onoho filmu, jehož melodie mám neustále v hlavě, konečně jsme se dopracovaly i k tomu bruslení před vídeňskou radnicí, což vřele doporučuji. To, co my jsme mívali na budějckým náměstí, je opravdu chabé. Toto kluziště je několikrát větší s romantickými stezičkami malou částí parku okolo před radnicí. Je tam teda moře lidí, ale jen do té doby, dokud někdo rychlejší a zvyklejší vám neprobruslí před nosem a prostor mezi vámi a jím čítá asi 5 centimetrů a vy jste si naprosto jisti, že se na těch bruslích nemusíte už udržet příliš dlouho. Ale rozhodně je to pěkná podívaná. Svítí vám k tomu radnice, hraje vám k tomu hudba (tedy, jak pro koho) a všude kolem vás se lidi drží za ruce, snaží se dělat, že umí bruslit, a ti, co to opravdu umí, ohrožují ostatní. Idylka !

A zakončily jsme tancem u tyče. Tedy, ne že bychom vyhledávaly nějaký strip club ve Vídni, ale nachomýtla se nám jakási 1000 Beer Party na jedněch kolejích v centru. Pivo za 1euro, panák tequily taky a před námi vyhlídka celodenního učení následující den. Co tohle asi udělá? Ještě když máte k dispozici kovovou tyč, okolo níž se dá svíjet, i když vám k tomu hraje barbarský remix kultovní písně San Francisco nebo ještě podivnější spojení Boba Marleyho a MGMT. Ale každý musíme někdy zhřešit a na to, že jsem tu byla svého hudebního vyznání jediná, zhřešila jsem za celé čtyři měsíce pouze dvakrát. A to se cení !

Takže zítra se už musím jen poprat s poslední zkouškou (ne nadarmo vybírám právě slovo poprat), přežít poslední den, noc a dopoledne sama (Agathe odjíždí zítra a Bára se musí učit a můj drahý otec mě vyzvedne až ve 2 odpoledne v úterý), a pak ADIOS AMIGOS... FAREWELL VIENNA ! ! Budějce třeste se, vracím se zpět !!